Společnost

Sellier & Bellot je jednou z nejstarších firem v oblasti výroby munice a obranného průmyslu. Pokročilá technologie výroby zaručuje kvalitu jejich produktového portfolia, které zahrnuje výrobu lovecké a sportovní munice pro pistole a revolvery, pušky, brokovnice a okrajový zápal. Významná součást výroby je sortiment pro účely zajišťování bezpečnosti a vojenských aplikací. Řízení jakosti splňuje standardy ISO 9001, 14001 a vojenské normy, které jsou potvrzeny řadou certifikací. Zaměření na výzkum a vývoj vedlo k řadě inovací, jako je jejich zápalková směs NONTOX, bezolovnaté střely a infračervené stopové střely.

Rok 2009 byl jedním z milníků v historii společnosti. Brazilská společnost Companhia Brasileira de Cartuchos (CBC), také známá pod jménem Magtech, se stala vlastníkem společnosti Sellier & Bellot a.s. Dalším členem skupiny je německá společnost MEN, celosvětově uznávaný výrobce střeliva pro zbraně, policie a komerční trh. Díky sloučení do jedné skupiny se uvedené společnosti staly konkurenceschopnějšími a patří mezi největší výrobce na světě.

Společnost Sellier & Bellot, založená v roce 1825, je jednou z nejstarších světových firem v muničním a obranném průmyslu a řadí se mezi nejvýznamnější průmyslové společnosti v České republice.

Pokročilá technologie všech fází výroby zaručuje produkty nejvyšší kvality. Jejich portfolio zahrnuje širokou škálu loveckého a sportovního střeliva a komponentů pro pistole a revolvery, pušky, brokovnice a okrajový zápal. Většina jejich produktů se vyváží po celém světě. Nedílnou součástí výroby je výroba nástrojů, jakož i vývoj a zavádění technologií pro výrobu střeliva.

Sellier & Bellot se stala významným dodavatelem střeliva pro střelné zbraně pro vojenské a policejní síly po celém světě. Jejich jedinečná flexibilita ve výrobě umožňuje přijetí zvláštních požadavků a výrobu munice přizpůsobené potřebám zákazníka. C.I.P. standardy jsou dodržovány pro obchodní střelivo, zatímco NATO nebo bývalé ruské normy se používají pro vojenskou výrobu.

Řízení jakosti je zajištěno standardy ISO 9001, 14001 a vojenské normy, které jsou potvrzené řadou certifikací a pravidelných auditů. Jej oddělení výzkumu a vývoje pečlivě sleduje nové trendy na trhu a umožňuje společnosti S&B každoročně zavádět nové produkty. Mezi jejich nejnovější úspěchy patří bezolovnaté střely pro lov a policejní aplikace, stejně jako patentované výrobky, jako je jejich zápalková slož Notnox, a infračervených stopovacích střel.

Historie

Stručné dějiny společnosti Sellier & Bellot.

  • 1786
  • 1790
  • 1797
  • 1799
  • 1809
  • 1813
  • 1815
  • 1819
  • 1820
  • 1822
  • 1825
  • 1826
  • 1827
  • 1828
  • 1829
  • 1830
  • 1831
  • 1832
  • 1835
  • 1837
  • 1841
  • 1844
  • 1851
  • 1853
  • 1855
  • 1860
  • 1865
  • 1867
  • 1869
  • 1871
  • 1872
  • 1873
  • 1880
  • 1883
  • 1884
  • 1887
  • 1890
  • 1898
  • 1910
  • 1911
  • 1915
  • 1916
  • 1918
  • 1921
  • 1922
  • 1923
  • 1924
  • 1927
  • 1930
  • 1932
  • 1934
  • 1936
  • 1937
  • 1938
  • 1939
  • 1940
  • 1943
  • 1944
  • 1945
  • 1946
  • 1947
  • 1948
  • 1949
  • 1952
  • 1954
  • 1955
  • 1957
  • 1958
  • 1959
  • 1960
  • 1962
  • 1965
  • 1967
  • 1972
  • 1980
  • 1991
  • 1992
  • 1999
  • 2009
  • 1786
    • Francouzský chemik Bertholet připravil chlorečnan draselný. Zjistil, že jeho směsi s pevnými hořlavinami (např. práškové dřevné uhlí, prášková síra) jsou citlivé na vnější podněty (tření, náraz, nápich), jejichž působením vybuchují.
  • 1790
    • V Paříži se narodilo manželům Sellierovým sedmnácté dítě z celkem devatenácti dětí - Pierre Daniel Louis Sellier. Dva jeho bratři byli v průběhu Francouzské revoluce gilotinováni.
  • 1797
    • Manželům Bellotovým žijícím ve Fontainebleau ve Francii se narodil syn Jean Maria Nicolas Bellot. Bellotovi měli v tomto městě přepřahací stanici pro dostavníkové koně a hotel.
  • 1799
    • Angličan Howard znovu objevil třaskavou rtuť. Znali ji již alchymisté, byla však zapomenuta. Tato látka je již sama o sobě třaskavinou. Mírným vnějším podnětem je ji možné přivést k výbuchu.
  • 1809
    • Louis Sellier emigroval z Francie, aby nemusel sloužit v Napolenově armádě. Se jménem Dell se zdržoval v Hamburku a v Petrohradě. Za tohoto pobytu získal značné vědomosti a zkušenosti s mezinárodním obchodem.
  • 1813
    • Sellier zakoupil se svým příbuzným Barthelémem Sellierem v Lipsku firmu Rosenkranz a přeměnili ji na společnost Sellier & Comp. Firma se zabývala prodejem luxusního zboží (křišťálové sklo, bronzové výrobky), avšak také loveckými zbraněmi a jejich příslušenstvím.
  • 1815
    • Sellier navštěvoval tajně Paříž a seznámil se zde s Annetou Huré, dcerou guvernéra francouzské části ostrova St. Martin v Malých Antillách, Andrea Huré. Sellier požádal otce o ruku Annety, byl však odmítnut a Anneta byla umístěna do kláštera. Sellier ji unesl a v říjnu 1815 se jim narodil syn. Svatbu však měli až v únoru 1816. Sellier se pak s manželkou odebral do Lipska, kde se plně věnoval řízení své obchodní společnosti.
  • 1819
    • Nicolas Bellot vystudoval na Polytechnické škole v Paříži chemii, kde se seznámil s chlorečnanem draselným a třaskavou rtutí. Pod vedením Juliena Leroie pokračoval na Bertholetově práci z roku 1788 na zavedení zápalek se směsí chlorečnanu draselného s černým prachem pro vojenské náboje.
  • 1820
    • Kolem roku 1820 začínají vznikat ve Francii, Anglii, Prusku a USA dílny na výrobu perkusních zápalek. Tyto dílny zakládali převážně puškaři, přestavující zbraně s křesadlovým zámkem na perkusní zápalky. Ti neměli s výrobou třaskavých, zápalkových složí potřebné zkušenosti, zápalky vyráběli primitivním způsobem a ty byly v důsledku toho drahé.
  • 1822
    • N. Bellot požádal se svým společníkem Daguienem o povolení zřídit v Paříži dílnu na výrobu zápalek. Povolení jim bylo uděleno 20. srpna 1823. Mimoto Bellot spolupracoval jako tichý společník s pařížskou firmou na výrobu perkusních zápalek Tardy & Blancher. Zápalky z Bellotovy dílny měly vynikající vlastnosti a dočkaly se rychlého komerčního úspěchu. Jejich prodejem se začala také zabývat firma Sellier & Comp. v Lipsku. Sellier byl bystrý obchodník, pochopil nástup nového zážehového systému ručních palných zbraní a rozhodl se zahájit vlastní výrobu perkusních zápalek. Ve Francii, v Anglii, v Prusku již dílny na jejich výrobu existovaly, Sellier se rozhodl zřídit výrobu perkusních zápalek v Rakouské monarchii, v hlavním městě Koruny české, v Praze.
  • 1825
    • Začátkem roku 1825 Sellier & Comp. požádal rakouské úřady o privilegium na výrobu perkusních zápalek. Sellier však nečekal na vydání privilegia a s prvními pokusy o jejich výrobu začal nedaleko Prahy ve zrušeném Zbraslavském klášteře, v chemické továrně A Richtra. Výroba se však bez odborného vedení nedařila. Rakouské úřady mezitím projednávaly Sellierovu žádost o privilegium, rakouský císař František I je vydal, avšak s podmínkou, že výrobu bude řídit člověk znalý tohoto "umění". Sellier pod dojmem vlastních neúspěšných pokusů o zavedení výroby perkusních zápalek a v důsledku požadavku v uděleném císařském privilegiu, požádal Bellota o spolupráci. Bellot souhlasil, že v Praze zahájí výrobu a zapracuje místní pracovníky. K této dohodě došlo v srpnu 1825 a toto období se pokládá za vznik firmy S & B. Bellot do Prahy přijel v podzimních měsících 1825 a ujal se zakládání dílny na výrobu perkusních zápalek v bývalé viničné usedlosti na Parukářce za hradbami Prahy, kterou již Sellier mezitím zakoupil. Dne 22. prosince 1825 Sellier a Bellot požádali rakouské úřady o přiznání práva k výkonu privilegia uděleného císařem Františkem I, nebo-li o povolení koncese pro výrobu perkusních zápalek.
  • 1826
    • Úřady žadatelům sdělily, že povolení nemohou vydat, protože podle rakouských zákonů cizinci v žádném případě nemohou získat v Rakousku pozemky ke zřízení výrobního podniku. Koncem března požádali společníci Sellier a Bellot o udělení dalšího privilegia na perkusní zápalku. V textu žádosti se uvádí, že slož v zápalkách drží velmi pevně a že tyto zápalky nezpůsobují korozi zámků a hlavní zbraní. Bylo tedy zřejmé, že zápalková slož je již do kalíšku zalisována a že obsahuje místo chlorečnanu třaskavou rtuť. Vídeňským odborníkům tyto detaily, které byly předmětem Bellotova vynálezu, ušly a privilegium bylo bez jakýchkoliv problémů žadatelům uděleno. Společníci požádali pražské úřady o přiznání práva k výkonu tohoto druhého privilegia. Přitom vyšlo najevo, že zápalková slož podle tohoto nového privilegia obsahuje třaskavou rtuť. Této nové, zatím vcelku neznámé výbušiny se pražské úřady zalekly, žádost společníků s negativním vyjádřením poslali do Vídně, odkud bylo zamítnuto vyrábět v Praze průmyslově třaskavou rtuť.
  • 1827
    • Bellot byl společenský člověk a nevyhýbal se pražské společnosti. Seznámil se s českou dívkou, Alžbětou Vackovou, s kterou se zasnoubil a 12. června 1827. měli sňatek. Tímto pražským sňatkem vzal za své Bellotův úmysl vrátit se do Paříže, rozhodl se trvale žít v Praze. Sňatek s rakouskou občankou usnadnil Bellotovi získat rakouské občanství. Selliereovi byla na rakouské občanství udělena dispens, což společníkům usnadnilo podnikání v Praze.
  • 1828
    • Získání rakouského občanství Bellotem, jeho usazení v Praze a udělení dispense na rakouské občanství Sellierovi zjednodušilo vyjednávací pozici společníků s rakouskými úřady. Jednání přesto nebyla jednoduchá, protože Praha se snad skutečně bála povolit výrobu třaskavé rtuti. Výsledkem zdlouhavých jednání, které v Praze vedl sám Bellot (Sellier se věnoval řízení svého podniku v Lipsku) bylo vydání dekretu c.k. Dvorské kanceláře ve Vídni, kterým se v Rakousku bude řídit výroba třaskavin. Na základě tohoto dekretu vydalo pražské Gubernium Nařízení o výrobě a prodeji ´praskavých kůliček neb praskavin´. Nařízení obsahuje vcelku moderní předpisy o výrobě, a manipulaci s třaskavinami, avšak pro firmu S & B s krajně nevýhodným ustanovením o maximálním množství třaskavé rtuti najednou vyráběné. Bylo povoleno najednou vyrobit nejvýše 12 lotů (asi 200 g) třaskavé rtuti a další se nesměla vyrobit, dokud toto množství nebylo spotřebováno do slože a ta zalisována do zápalek. Tento předpis byl vlastně pro firmu likvidační, Bellot proto musel podstatnou část zápalek plnit třaskavou složí na principu chlorečnanu draselného.
  • 1829
    • Rakouské nařízení o maximálním vyráběném množství třaskavé rtuti dalo podnět ke zřízení dalšího závodu firmy Sellier & Bellot v pruském Schőnebecku. Tam nebyla výroba třaskavé rtuti omezována. V roce 1829 se v Praze konala Výstava průmyslových výrobků z Čech. Výstavy se zúčastnilo 257 vystavovatelů z nejrůznějších průmyslových oborů a vystavovatelům bylo uděleno celkem 5 zlatých medailí, z nichž jednu získala firma Sellier & Bellot. Zlatá medaile byla udělena za to že z jedné libry materiálů, jejichž cena 31 krejcarů, dokázali vyrobit perkusní zápalky, jejichž prodejní cena byla 320 krejcarů. V důsledku toho tuzemské materiály obsažené v jedné libře zápalek továrním zpracováním ve firmě Sellier & Bellot získaly více než desetinárobnou hodnotu.
  • 1830
    • Dne 29. března žádají společníci o přiznání dalšího privilegia. Z této doby existuje technologický postup na výrobu perkusních zápalek, z kterého je zřejmé, že Bellot vynalezl způsob, jak zvýšit produktivitu práce při jejich výrobě a na toto technologické zařízení požádal o udělení privilegia. Zatímco dříve se slož plnila postupně do jednotlivých kalíšků a jednotlivě lisovala, zavedl Bellot používání přípravků, umožňujících najednou plnit 100 kalíšků zápalkovou složí a zalisovat ji rovněž ve všech 100 kalíšcích najednou. Dále se Bellot zabýval již v Paříži myšlenkou, vyrábět kalíšky zápalek na jednu operaci. Nyní v Praze tuto svou myšlenku realizoval a zavedl používání strojů, pracujících "a une seule passe" česky "na pouhý jeden pohyb". Tento lis opatřený potřebnými nástroji na jeden zdvih stroje vysekl rondel, vytáhl kalíšek a zároveň jej ustřihl na přesnou délku. V té době se ve Vídni prodávalo 1000 francouzských měděných zápalek za 8 zlatých. Stejný počet zápalek Bellotových se v celé Rakouské monarchii prodával za 50 krejcarů. Bellot zdokonalením výrobní technologie dokázal zvýšit produktivitu práce při jejich výrobě tak, že tím bylo dosaženo jejich mimořádně nízké ceny, což významně přispělo k vítězství zbraní s perkusním zámkem nad zbraněmi se zámkem křesadlovým a umožnilo to vznik jednotných nábojů.
  • 1831
    • Pozemky, budovu, zařízení na kterém se zápalky vyráběly vlastnil Sellier, Bellot se na výsledku firmy podílel 50 % zisku. K 1. říjnu 1831 však Bellot zakoupil od Selliera jednu polovinu podniku a stal se spoluvlastníkem.
  • 1832
    • Dne 16. února 1832 procházel Bellot výrobou zápalkových složí, když neopatrností jednoho dělníka došlo k výbuchu, Bellot byl přitom povalen na zem a střepiny z roztříštěných brýlí mu vnikly do očí. Tímto neštěstím téměř oslepl. Přesto zůstal ve vedení firmy a podílel se na zavádění nových výrobků a modernizaci výroby.
  • 1835
    • Denní výroba v tomto roce na Parukářce činila 300 000 kusů zápalek. firma Gevelot & spol. v Paříži vyráběla denně 400 000 kusů zápalek. firma Tardier & Blancher (kterou rovněž založil Bellot) produkovala denně 250 000 kusů, Dreyse & Collenbusch v Sőmmerdě 150 000 a Sellier & Bellot v Schőnebecku 200 000 kusů zápalek. Firma Sellier & Bellot tedy vyráběla denně v obou továrnách půl milionu zápalek, ročně tedy přibližně 150 milionů. Byla tedy jejich největším evropským výrobcem, ne-li dokonce světovým. Firma v té době zaměstnávala 110 až 120 dělníků.
  • 1837
    • Bellot zaslal novou žádost týkající se zrušení omezení vyráběného množství třaskavé rtuti. Žádost doplnil podrobnými výkresy technologického postupu a popisem všech bezpečnostních opatření. Žádosti však nebylo vyhověno.
  • 1841
    • Pruské oddíly myslivců byly vyzbrojeny perkusními puškami a firma Sellier & Bellot v Schőnebecku obdržela objednávku na odpovídající zápalky. Této skutečnosti Bellot využil k podání nové žádosti a Dvorská kancelář 27. prosince 1841 povolila neomezenou výrobu třaskavé rtuti.
  • 1844
    • Byl spuštěn první parní stroj a výroba se začala mechanizovat.
  • 1851
    • Firma se zúčastnila velké výstavy v Londýně, která vlastně byla první světovou výstavou. Na této výstavě bylo zakázáno z bezpečnostních důvodů vystavovat hořlavé předměty. Týkalo se to pochopitelně i zápalek. Bellot proto zhotovil speciální lak, kterým byla slož v zápalkách zalakována a zápalky byly vystaveny ponořené pod vodou. Po 72 hodinách byly vyjmuty a všechny vykázaly spolehlivou funkci.
  • 1853
    • V pražském podniku se začaly vyrábět náboje Flobert a Lefaucheux. Prvně se také ve výrobním programu objevují tak zvané měděné kroužky. Sloužily ke zpevňování zapínacích otvorů dámských šněrovaček a různých pánských uniforem a Bellot s nimi vyplňoval volnou kapacitu na výsekových strojích.
  • 1855
    • Továrny S & B v Praze a v Schőnebecku dosahovaly již roční výrobní kapacity 600 milionů zápalek různých konstrukcí.
  • 1860
    • Umírá Bellotova manželka na tuberkulosu. Svůj osobní majetek v hodnotě 13 914 zlatých odkazuje svým dětem (tři synové a tři dcery).
  • 1865
    • Bylo vyrobeno 180 milionů zápalek a nábojů v hodnotě 80 000 zlatých. Zápalky byly prodávány v Rakouské monarchii, v německých státech, na Balkáně a Blízkém východě, v Rusku, v Jižní a Severní Americe. Ve Spojených státech dosáhly takové popularity, že se perkusní zápalky obecně označovaly ´esbí´. Sellier se vzdává svého podílu na vlastnictví obou továren (předává jej svým dětem) a odchází do důchodu.
  • 1867
    • Odchází do důchodu také Bellot, avšak svůj podíl si do vyjasnění nástupnického vlastnictví v obou továrnách ještě ponechává.
  • 1869
    • Vzniká konsorcium pro vytvoření akciové společnosti. Členy konsorcia byl Bellotův syn Alfred, důstojník c.k. armády, Bellotův zeť, právník Karel Bamberger a dalších 13 pražských významných podnikatelů a právníků a jeden právnický subjekt - firma Halla. Zástupce firmy Halla – Martin Halla projednal všechny kupní smlouvy pro novou akciovou společnost.
  • 1871
    • Pro nově vybudovanou Nobelovu Dynamitku v Zámcích u Prahy začala továrna S & B vyrábět rozbušky. Pro tento nový výrobek neexistoval ještě odpovídající název v žádném jazyce používaném v podniku S & B (čeština, francouština a němčina) a rozbušky se označovaly jako ´zápalky dynamit´. Ředitel pražské továrny obdržel patent na zlepšenou rozbušku tím, že byla konstrukčně doplněna pojistkou.
  • 1872
    • Konsorcium vydává ´Punktace´ (v podstatě smlouvu o smlouvě budoucí) uzavřenou mezi Dr.Kayserem (zástupcem dědiců Sellierových), Bellotem (jako prodávajícími) a Martinem Hallou, jako zástupcem kupujících. Kupní cena na továrny v Praze a ve Schőnebecku byla stanovena na 800 000 zlatých, která měla být splacena ve čtyřech, časově uvedených splátkách.
  • 1873
    • Dne 10. září 1873 se schází valná hromada pro ustavení akciové společnosti. Zúčastnilo se ji 25 akcionářů, zastupující držitele 8 000 akcií po 100 zlatých. Byly schváleny Stanovy akciové společnosti, její nový název – ´Akciová společnost pro výrobu zápalek, nábojů a kroužků, dříve Sellier & Bellot´, zvolena byla správní rada a výkonný výbor.
  • 1880
    • Zpracovalo se 100 000 kg mědi, 200 000 kg mosazi, 50 000 kg papíru, 5 000 kg rtuti, 60 000 kg kyseliny dusičné a 70 000 l lihu, z nichž se vyrobilo 400 milionů zápalek, 20 milionů rozbušek, 15 milionů nábojnic pro brokovnicové náboje, 10 milionů nábojů revolverových a vojenských a 100 milionů kroužků.
  • 1883
    • Zakoupena továrna na výrobu perkusních zápalek v Rize v Lotyšsku, které v té době bylo součástí Ruska.
  • 1884
    • Přestavba a modernizace továrny. Byly instalovány dva parní stroje, jedna lokomobila a větrný motor. Začaly se budovat moderní ochranné bezpečnostní opatření. Objekty nebezpečné výbuchem byly situovány do valů, vytápěly se teplou vodou, první pokusy o likvidaci odpadních vod.
  • 1887
    • Zahájena spolupráce s dalšími rakouskými výrobci zápalek a nábojů s firmami Mandl a Hirtenberg. Byla založena společná prodejní kancelář ve Vídni. Uvedené firmy jednak spolupracovaly, jednak si konkurovaly.
  • 1890
    • Zahájena výroba dělostřeleckých a ženijních rozbušek. Dělostřelecké rozbušky se dodávaly pro muničku firmy Škoda v Bolevci.
  • 1898
    • Byl vydán první společný ceník "Centrální prodejní kanceláře ve Vídni", zahrnující jak výrobky firmy Sellier & Bellot, tak i firmy Keller & Comp.
  • 1910
    • Byl vydán první barevný katalog Firmy Sellier & Bellot.
  • 1911
    • Započato s další výstavbou objektů pro rozšíření výroby nábojů.
  • 1915
    • Rakouská zbrojovka Steyr, uvažující původně o výstavbě vlastní muničky se rozhodla místo toho zakoupit firmu Sellier & Bellot a rozšířit zde výrobu střeliva pro potřeby válčícího Rakouska-Uherska. Koncem roku 1915 byl prodej uskutečněn za 1 050 Kč za akcii.
  • 1916
    • Zbrojovka Steyr v roce 1916 postavila novou halu a vybavila ji postupně stroji pro výrobu nábojů 8 mm Mannlicher. Na jaře 1917 se tam začala rozjíždět výroba těchto nábojů.
  • 1918
    • Vznik samostatného Československa, majitel firmy se bezprostředně po jeho vzniku nemění.
  • 1921
    • Z majetku firmy Sellier & Bellot je odtržen závod v Schőnecku a je podřízen přímo pod zbrojovku Steyr.
  • 1922
    • Na základě nově schváleného československého zákona, musejí být firmy, které chtějí získávat zakázky od Ministerstva obrany v českém majetku. Většinu akcií firmy Sellier & Bellot zakoupila Česká průmyslová banka. Předmětem koupě byl závod v Praze Na Parukářce a závod v lotyšské Rize. Postavení tohoto závodu bylo velmi specifické. Osamostatněním Lotyšska byl ztracen ruský trh, v Rusku navíc mezitím proběhl komunistický převrat. Závod tedy zůstal mimo provoz a hledalo se pro něj nějaké uplatnění. V Praze Na Parukářce začala výroba pro čs. armádu, z počátků ještě nábojů 8 mm Mannlicher.
  • 1923
    • Firma spolupracuje na vývoji nového československého vojenského náboje vz 23, odvozeného z německého 7,92 mm Mauser. Do výroby je zaveden také nový pistolový náboj vz 22.
  • 1924
    • Zavedena výroba azidu olovnatého a azido-tetrylových rozbušek. Pracovník podniku Dr. Blechta se nechává patentovat třaskavou slož Astryl, s kládající se z 97 % třaskavé rtuti a ze 3 % z chemicky stálého azidu stříbrného. Tato nová slož umožnila podstatně snížit náklady na výrobu měděných, důlně bezpečných rozbušek. Patent byl uplatněn v řadě zemí a s Francií se jednalo o zavedení výroby. Byl zajištěn první poválečný větší export vojenských pěchotních nábojů – do Turecka se exportovalo 40 mil. kusů nábojů 7,92 mm Mauser.
  • 1927
    • Po dlouhých jednáních s lotyšskou vojenskou správou se podařilo dohodnout na výrobě pěchotních nábojů 303 British pro lotyšskou armádu. Po dobu šest let se mělo dodávat 4 mil.kusů ročně. Vedení a.s. přitom kalkulovalo s tím, že k Lotyšsku se připojí Litva a Estonsko. Výroba se zahájila v roce 1930 a příznivě probíhala ještě v následujících dvou letech. K Lotyšsku se skutečně ještě připojily objednávky z Litvy a Estonska. Počínaje rokem 1933 však objednávky začaly váznout, až byla výroba zastavena. Došlo k dlouhým jednáním o prodeji tohoto závodu, nakonec se dohodlo, že závod bude prodán lotyšskému strojírenskému podniku Wairogs za 53 500 liber šterlingů. Závod byl kupujícímu předán, ten jej však nikdy nezaplatil.
  • 1930
    • Ministerstvo obrany sdělilo firmě, kolik bude od ní požadovat počtu nábojů v případě vypuknutí války. Hlavní požadavek nábojů vz 23 byl 1,5 mil. kusů denně a zápalek 3,0 mil ks. Tato množství nemohla firma v současných prostorách Na Parukářce zajistit, bylo nutné rozšířit výrobní plochy a doplnit nové stroje, k tomu však na Parukářce již nebylo místo. Začalo se proto uvažovat o výstavbě nového podniku ve strategicky výhodném prostoru.
  • 1932
    • Strojní park, kterým byla firma vybavena, byl většinou německé výroby. Generální opravy muničních strojů byly po válce v Německu obtížně zajistitelné, právě tak, jako nákup nových strojů. V roce 1932 byla proto zakoupena pražská firma Košař a spol. která začala pro S & B opravovat a vyrábět muniční stroje. Bylo ihned objednáno 56 strojů. Bylo dále rozhodnuto o zahájení výstavby nové továrny ve Vlašimi, kde byl dostatek pracovních sil a vlakové spojení. Od majitele místního velkostatku K.Auersperga byla zakoupena v roce 1929 vichřicí zničená obora o rozloze 112 ha za 449 728 Kč.
  • 1934
    • Bylo započato s výstavbou zcela nové továrny. Na stavbě se podílela řada podniků z okolí a z Prahy. Pro přední dělníky a úředníky byla postavena kolonie rodinných domků a bytových domů.
  • 1936
    • V novém podniku se začíná postupně rozjíždět výroba.
  • 1937
    • Podnik obdržel čínskou zakázku na 200 milionů nábojů 7,92 mm Mauser. Zakázku se před vypuknutím války nepodařilo dokončit. Export vojenských nábojů se v průběhu 30. let zvyšoval ve finančním objemu následovně:
      • 1934 - 7,0 mil. Kč
      • 1935 - 12,5 mil. Kč
      • 1936 - 18,2 mil. Kč
      • 1937 - 50,5 mil. Kč
      • 1938 - 53,5 mil. Kč
  • 1938
    • Ministerstvo obrany zvýšilo požadavek na dodávky nábojů a iniciátorů od podniku v případě války. Kromě již vybudovaných kapacit ve Vlašimi byly dále požadovány následující denní dodávky:

      Tento požadavek již byl mimo kapacitní možnosti továrny ve Vlašimi a bylo proto rozhodnuto postavit další závod S & B ve slovenské Porúbce. Začalo se již s výkupem pozemků, výstavba však byla zastavena Mnichovskou dohodou.

      • 4 000 kusů nábojů 20 mm
      • 1,5 mil kusů zápalek Mauser
      • 2 400 m bleskovice
      • 35 000 kusů děl. rozbušek
      • 20 000 kusů prům. rozbušek
      • 30 000 kusů roznětek
  • 1939
    • Okupací Československa Německem, přišel podnik o hlavního odběratele – Ministerstvo obrany. V podniku se začaly pro vyřešení situace hledat nové výrobní programy. Jedním z nich byla výroba velmi kvalitních zdrhovadel. Na podzim německý výzbrojní správa objednala v podniku protiletadlové a letadlové náboje 20 mm a nařídila technickou přípravu pro zajištění výroby pěchotních nábojů německou technologií, tj. z oceli, s povrchově fosfátovanou nábojnicí a lakovanou.
  • 1940
    • Byla zavedena výroba trinitroresorcinátu olovnatého a tetrazenu. Byly předány německou armádou objednávky na Náboje 7,92 mm a 9 mm Parabellum.
  • 1943
    • Zahájena výroba nábojů 7,92 mm krátkých. Koncem roku byl německou stranou zvýšen požadavek na dodávky těchto nábojů na 22,5 mil. kusů měsíčně. Tato kapacita již v podniku nebyla, německá výzbrojní správa proto nařídila přebudovat cukrovar ve Skřivanech na muničku. Počátkem roku 1944 se začalo s přestavbou, německá strana dodávala sama potřebné stroje.
  • 1944
    • V prosinci 1944 byla továrna dokončena, avšak s omezenou kapacitou. Začalo se již rozpracovávat, avšak ze Skřivan neodešel do konce války ani jeden náboj. Těsně před válkou a v průběhu války byl poměr mezi vojenskou a civilní výrobou v podniku následující:
      • Rok — Vojenská výroba — Komerční výroba
      • 1938 — 90% — 10%
      • 1939 — 86% — 14%
      • 1940 — 87% — 13%
      • 1941 — 90% — 10%
      • 1942 — 93% — 7%
      • 1943 — 96% — 4%
      • 1944 — 94% — 6%
      • 1945 — 94% — 6% (do konce dubna 1945)
    • Koncem roku 1944 v továrně pracovalo kolem 7 000 pracovníků.
  • 1945
    • Dne 24. října 1945 byl podnik znárodněn. Byl však prakticky mimo provoz, protože chyběly suroviny, uhlí a hlavně objednávky.
  • 1946
    • Výroba se začíná rozjíždět a poměrně rychle vzrůstá. Podnik byl organizačně začleněn do kartelu Zbrojovky Brno.
  • 1947
    • Export komerčního střeliva a rozbušek dosahuje objemu přes 40 mil. Kč. Podnik exportuje do států evropských, jihoamerických a afrických.
  • 1948
    • Firma exportuje značná množství nábojů 7,92 mm do Izraele.
  • 1949
    • Podnik je vyčleněn z kartelu Zbrojovky Brno a stává se samostatným podnikem.
  • 1952
    • Zahájena pro československou armádu výroba vojenského náboje nové ráže 7,62 x 45 pro pušku vz. 52.
  • 1954
    • Z Dynamitky v Bratislavě byla do podniku převedena výroba Fritschovy zápalnice a elektrických palníků.
  • 1955
    • Do podniku byly připojeny Chrástecké závody vyrábějící zápalnici Bickfordovu a elektrické palníky. Pro zahraničního zákazníka bylo za cca 10 měsíců vyrobeno 115 mil. ks nábojů 303 British.
  • 1957
    • Pro československou armádu byla zahájena v licenci SSSR výroba vojenského náboje vz. 43 (7,62 x 39), Licence však nebyla zcela převzata, na rozdíl od sovětského provedení měla československá výroba fosfátovanou ocelovou nábojnici.
  • 1958
    • Vyvinuta byla 21 stupňová řada milisekundových rozbušek. Jejich výroba však nebyla zahájena, protože gesci na výrobu elektrických rozbušek měl jiný podnik. Došlo k výbuchu podzemního skladiště s 1 mil. rozbušek čís. 8. Škody na objektech byly i mimo podnik vysoké, nedošlo však ke ztrátě na životech a ani ke zranění. K výbuchu došlo po pracovní době.
  • 1959
    • Ze Spolany Neratovice byla do podniku delimitována výroba zápalnice a podnik se stal monopolním výrobcem zápalnice v Československu. Podle licence SSSR byla zahájena pro československou armádu výroba náboje vz. 59 (7,62 x 54 R). I pro tento výrobek nebyla převzata kompletní licence, nábojnice se vyráběla z fosfátované oceli, lakované. Oba vojenské licenční náboje byly později rovněž exportovány.
  • 1960
    • Pro ministerstvo obrany již bylo vyrobeno 14,3 mil. nábojů vz. 59 a 109 mil. nábojů vz. 43.
  • 1962
    • Pro zajištění plánovaných objemů výroby zavedl podnik výrobu velmi přesných dvouřadých válečkových ložisek ložisek kuželíkových. To si vyžádalo značné investice.
  • 1965
    • Kapacita strojírny pro výrobu muničních strojů byla vytížena velmi nepravidelně, podle zahraničních objednávek Po 2. svět. válce bylo v zahraničí postaveno na klíč 7 muniček. Do výrobního programu byla proto zařazena výroba balících strojů.
  • 1967
    • Na plnění brokovnicových nábojů došlo k nejhoršímu neštěstí za dobu existence firmy. Detonovaly dvě násypky naplněné bezdýmných prachem. Na místě zahynulo 8 dělnic a více než 20 jich bylo zraněno.
  • 1972
    • Byla zahájena výroba dle platných předpisů C.I.P.
  • 1980
    • Československo získalo od SSSR významnou zakázku pro letecký průmysl. Její plnění bylo přiděleno do Povážských strojíren na Slovensku. Tento podnik byl nástupnickým podnikem bývalého závodu vídeňské firmy G.Roth v Bratislavě a do roku 1954 se tam vyráběly jak náboje vojenské, tak i komerční. Pro výstavbu objektů na plnění zakázky pro SSSR byly likvidovány muniční objekty a výroba byla přestěhována do Vlašimi. Tím se firma S & B stala monopolním výrobcem veškerého střeliva pro ruční palné zbraně v Československu.
  • 1991
    • Privatizace podniku kupónovou metodou. Bylo vydáno celkem 497 011 kusů akcií v nominální hodnotě 776 740 000 Kč. Z toho 442 620 akcií v hodnotě 442 620 000 získali drobní akcionáři. Výroba ložisek byla privatizována formou veřejné soutěže.
  • 1992
    • Transformace státní společnosti na akciovou společnost – Sellier & Bellot a.s.
  • 1999
    • Česká Republika vstupuje do NATO.
  • 2009
    • Sellier & Bellot se stává členem skupiny CBC.

Obora Sellier & Bellot

V místech, kde se dnes rozkládá areál firmy Sellier & Bellot, byla po roce 1775 majiteli vlašimského panství Karlem Josefem knížetem z Auerspergu a jeho chotí Marií Josefou hraběnkou z Trautsonu zřízena panská lovecká obora poté, co se rozhodli na místě původní obory a zahrady v sousedství vlašimského zámku založit romantický přírodně krajinářský park.

V oboře byla chována zvěř daňčí, srnčí a pak bažanti. U rybníka stála malá dřevěná budova pro přezimování bílých a černých labutí. Na podzim přijížděla do Vlašimi vrchnost a byly pořádány hony, na které přijížděli šlechtičtí hosté. I korunní princ Rudolf, syn Františka Josefa I., tu býval hostem.

Velké změny nastaly po první světové válce v roce 1918. V důsledku záborového zákona se panství dostalo do rukou státní správy, která však netrvala dlouho. Dne 17. června 1925 státní úřad pozemkový v dohodě s ministerstvem školství vrátil valnou část panství, o které nebylo uchazečů, zase zpět Auerspergům.

V létě roku 1929 oboru zničila velká větrná smršť, a proto se kníže Auersperg rozhodl zdejší pozemky o výměře větší než 112 hektarů odprodat pro potřeby vybudování nové továrny firmy Sellier & Bellot. 22. února 1933 byl státním pozemkovým fondem schválen prodej celé obory firmě Sellier & Bellot.

V osmdesátých letech zde byla také krátce chována i zvěř mufloní.

Dnes obývá rozlohu 73 hektarů 51 kusů jelení a 28 kusů daňčí zvěře. Významnou roli plní úspěšným chovem geneticky hodnotné, silné, zdravé a trofejově vyspělé zvěře. Testují a předvádějí se zde nově vyvíjené druhy kulové munice. Často je využívána k reprezentaci společnosti Sellier & Bellot při setkání se zákazníky a obchodními partnery.

Význačné trofeje

jelen

  • 222.71 p. CIC (2015)
  • 217.78 p. CIC (2002)
  • 210.98 p. CIC (2008)
  • 205.28 p. CIC (2000)
  • 203.87 p. CIC (2005)

muflon

  • 208.52 p. CIC (1997)

daněk

  • 204.28 p. CIC (2009)
  • 203.97 p. CIC (2006)
  • 194.04 p. CIC (2004)
  • 194.03 p. CIC (2004)
  • 189.63 p. CIC (1999)