Obora

Založení obory Sellier a Bellot ve Vlašimi

Vlašimská vrchnost začala s hájením a racionálním chovem zvěře v uzavřených lesních prostorách již na počátku 17. století. Měla svůj vzor v Praze, kde císař Rudolf II. míval cosi podobného v Jelením příkopu. Byly to nejdříve „vobory pánovy“, totiž komplex skoro celého dnešního zámeckého parku. To bylo u samého zámku. Po nich přišly, asi v době Marie Josefy Auerspergové, kdy se okolí zámku změnilo na zmíněný již přírodně krajinářský park, obory v Němčí, tj. na Skalkovsku a Bolinsku. Badatel K. Skřivánek zaznamenal jména dvou hajných „ex vibrio sub Loreta“ již z roku 1748 a z roku 1794 jméno hajného ve zvířecí oboře „Tiergarten“.

Panské obory v Němčí byly vesměs obhospodařovány německými lesníky. Revír tvořil malou osadu skoro naproti bráně, která dodnes nese název „U jelena“. Ke scelení a rozšíření celé plánované oblasti pro novou oboru, bylo přikročeno kolem roku 1800.

Po výměnách a získání nových částí pozemků dochází k ohražení celého objektu. Nová jihlavská silnice, dokončena v roce 1822, přímočaře lemovala okraj obory a teprve pod Loretou měla les po obou stranách. Na ohradu bylo použito místního kamene. Asi uprostřed západní strany byla původní vrata do obory, k nimž mířila vozová cesta odbočující na Loretu a Vracovice. Hned u vrat byla hájenka Bolina č. 27.

Odtud skoro souběžně se silnicí vedla oborou cesta v přímé čáře průsekem, či vlastně alejí. Do nové zdi byly později, a to v roce 1876, jak ukazovaly větrné korouhvičky na věžičkách, vestavěny dvě brány.

Bližší od města, u dnešního vchodu do továrny, byla výstavnější, postavená jako zámecká brána v novogotickém slohu. Druhá pod Loretou byla prostšího provedení a byla přímočaře spojena se starou i novou skalkovskou myslivnou. Na této bráně byla umístěna litá postava jelena s mohutným parožím. Tento jelen byl po prodeji obory sňat a postaven v parku pod duby, později před zámek. Nevydržel však nešetrné zacházení od návštěvníků, rozpadl se a skončil ve šrotu. Přímá cesta k revíru skalkovskému byla vytvořena v roce 1882. Tehdy byla zbořena také původní stará hájovna a postavena nová poblíž první brány.

V oboře byla chována zvěř daňčí, srnčí a pak bažanti. U rybníka byla malá dřevěná budova pro přezimování bílých a černých labutí. Říkalo se jí husinec. Podél palouků stály krmelce a seníky. Bydlel tu též svobodný myslivecký mládenec. Téměř uprostřed při hlavní aleji měl dřevěný srub pobitý kůrou a uvnitř vybavený nábytkem z romantických samorostů.

Na podzim přijížděla do Vlašimi vrchnost a byly pořádány hony, na které přijížděli šlechtičtí hosté. I korunní princ Rudolf tu býval hostem za svého pobytu v Praze.

Velké změny nastaly po první světové válce v roce 1918. V důsledku záborového zákona se panství dostalo do rukou státní správy, která však netrvala dlouho. Dne 17. června 1925 státní úřad pozemkový v dohodě s ministerstvem školství vrátil valnou část panství, o které nebylo uchazečů, zase zpět Auerspergům. Přitom byly staronovému vlastníkovi uloženy v oboře tyto podmínky:

„Dnešní ráz obory bude zachován. Vyznačené exempláře stromů budou ponechány jako doklad produkce místní půdy, budou nenápadně označeny a vyloučeny z jakéhokoliv hospodářského využití. Hospodářství v oboře bude vedeno především momenty estetickými. Kácení lesa ve velkých plochách nebo jeho přeměna v jiný kulturový pozemek jsou zásadně vyloučeny. V naléhavých případech je nutno vyžadovat kromě souhlasu státní lesní dohlédací správy též souhlasu ministerstva školství a osvěty. Případná poškození porostu přírodními živly ve velkém měřítku, jež by proměnilo podstatně přeměnu dnešního porostu, bude oznámeno ministerstvu školství“.

Taková zkouška se dostavila poměrně brzy. V roce 1928 – 1929 velmi tuhé mrazy zničily některé stromy, jako javory a platany. V létě 1929 ohromná větrná smršť, která se přehnala přes Vlašimsko, úplně zničila velkou část obory. Ta se během několika minut stala obrovským polomem a trvalo déle než rok, kdy byl tento polom zpracován.

Dřevo bylo lomem znehodnoceno tak, že se hodilo pouze na palivo. Uchráněn zůstal jen mladý, ještě nízký a ohebný porost.

Avšak již předtím 14. 10. 1927 bylo rokováno v městské radě ve Vlašimi o tom, že žižkovská kapslovna by se chtěla přestěhovat do Vlašimi, ale Auersperg nechtěl vyhlédnuté místo, knížecí oboru, prodat. Protože však větrná smršť zničila oboru a užitek z ní na desetiletí a bylo by třeba značných prostředků na záchranu kultur, nabídl Auersperg prodej obory sám.

Pozemkový úřad dal 26. 12. 1932 souhlas k záboru vlašimských lesů a obory zvlášť. Velkostatek žádal 1 milión 600 tisíc Kč, tj. 15 tisíc Kč za 1 ha a připojil dne 4. února ještě další podmínky: uzavřít pro vlašimskou veřejnost zámecký park na pravém břehu řeky, aby tam byl z obory převeden chov daňků a srnců. Přístup do zbývající části bude přes starý mlýn a hranicí bude mlýnská strouha a řeka. V cípu obory k městu bude velkostatkem postaven hotel. Konečně 16. února 1933 byla prodána celá obora firmě Sellier § Bellot. V lednu 1936 se tu začalo pracovat.

Základní informace o oboře Sellier a Bellot

Název obory: Sellier a Bellot
Uživatel: Sellier a Bellot a.s. Vlašim
Výměra: celková výměra73,30ha – lesní půda 46ha, pastviny a louky 22ha, vodní plochy 2,30ha, políčka pro zvěř 3ha
Rok založení: dle historických pramenů v polovině 18. století kolem roku 1752 majitelem vlašimského panství knížetem Ausperkem, majetkem firmy se stala v r. 1933

Rozbor přírodních podmínek

Obora spadá do lesní oblasti Středočeské pahorkatiny (Středočeský pluton), tedy do předhůří Českomoravské vysočiny s nadmořskou výškou 450 – 500m n. m. Hydrologicky náleží do sběrné oblasti Sázavy. Rozkládá se na 73 hektarech trvale a dokonale oploceného střeženého prostoru zvláštního určení, jehož pozemky byly trvale vyňaty z lesního půdního fondu.

Poměry klimatické:

Území obory spadá do klimatické oblasti B – mírně teplá, mírně vlhká oblast, okrsku B3 – mírně vlhký s mírnou zimou

  • pahorkatinový – zaujímá říční úvaly a jejich širší okolí (Bolinský potok)
  • průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7,0 – 7,8 st. C, spíše k vyšší hranici
  • celkový úhrn srážek se pohybuje kolem 640mm

Poměry geologické:

Základním útvarem je krystalinikum středočeského masivu, nejrozšířenějšími horninami jsou žuloruly, značný podíl mají eluviální hlíny, zvětraliny místních hornin přemístěné na nevelké vzdálenosti

Vegetační stupně:

Porosty patří do stupně dubového – mokré habrové dobravy i močálová oka olšin, výrazně převládají typy kyselé a oglejené řady. Charakter lesních porostů je pro oboru nevýhodný. Dvousetleté dubové porosty původní obory jsou zaploceny ve výrobní části podniku a zvěř z nich nemá žádný užitek. V oboře převládají jehličnaté porosty (smrk, modřín, borovice – 70%), smíšené a listnaté porosty tvoří 30% výměry.

Půdní poměry:

Půdní poměry jsou odlišné od geologického podloží, jeho minerální síly a rychlosti zvětrávání. Na rulách vznikají nejčastěji kyselé půdy. Nejrozšířenějším půdním typem zde jsou ilimerizované půdy, které tvoří přechod k pseudoglejům. Oglejené hnědozemě a gleje jsou neprostupné pro povrchovou vodu. Ta se drží v horní části půdního horizontu a způsobuje jeho výrazné zamokření a kyselost. Na těchto půdách rostou nevhodná rostlinná společenstva pro spásání zvěří, což znamená nízkou přirozenou úživnost obory a nutnost celoročního přikrmování zvěře.

Zatížení škodlivinami:

Dalším výrazným faktorem ovlivňujícím chov zvěře je značná zatíženost prostředí těžkými kovy (olovo, rtuť, kadmium, měď, zinek atd.), která je způsobena umístěním ničiště nekvalitních výrobků v oboře a dále úletem škodlivin z výroby při převládajících západních větrech. Hladiny škodlivin dokazují rozbory přírodního prostředí prováděné Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi – Strnadech v letech 1989 až 1996. Oborní zvěř je veterinárně sledována, každý ulovený (uhynulý) kus je podroben důkladnému vyšetření vnitřností a zvěřiny. Přestože vnitřnosti starší zvěře (10 let a více) vykazují zvýšené hladiny těžkých kovů, je zvěřina absolutně nezávadná a nic nebrání jejímu prodeji a konzumaci.

Chronologický přehled chované oborní zvěře:

Od založení až do roku 1982 byla v oboře chována soustavně zvěř jelení a daňčí ve stavech 20 – 50 kusů. V 80 tých letech krátce i zvěř mufloní – stav 20 kusů.

  • 1982 – 1992 jelení 25 ks, daňčí 30ks
  • 1990 bylo dovezeno 7 ks daňčí zvěře na osvěžení krve z obory Sedlice (2 špičáci, 3 daněly, 2 daňčata)
  • 1993 – 2002 jelení 20 ks, daňčí 20 ks, mufloní 20 ks, v poměru pohlaví 1,5 : 1 ve prospěch samčí zvěře
  • 1993 výměna daňčí zvěře s oborou Volský Žleb (8 ks holá)
  • 1993 dovezena mufloní zvěř z obory Kněžičky (1 muflon, 1 muflonka)
  • 1994 dovezena mufloní zvěř z Interlovu Tři sekery (10 muflonů, 12 muflonek)

Mufloní zvěř neprospívala na vlhkém půdním podkladě (přerůstání spárků) a byla silně napadena plicní a střevní červivostí. Poslední muflon byl sloven v r. 2000.

  • 1997 osvěžení krve jelení zvěře z obory Záskalie – Dolný Kubín
  • 1999 osvěžení krve daňčí zvěře z obory Kralice – Agro Měřín
  • 2003 – 2008 kmenové stavy zvěře jelení 40 ks, daňčí 50 ks, 1,5 : 1 ve prospěch samčí zvěře
  • 2008 kmenové stavy jelení 50 ks, daňčí 40 ks, 1,5 : 1 ve prospěch samčí zvěře

Význačné trofeje:

jelen 217,78 b. CIC (2002) daněk 204,28 b. CIC (2009)
210,98 b. CIC (2008) 203,97 b. CIC (2006)
205,28 b. CIC (2000) 194,04 b. CIC (2004)
203,87 b. CIC (2005) 194,03 b. CIC (2004)
203,33 b. CIC (1995) 189,63 b. CIC (1999)
 
muflon 208,52 b. CIC (1997)  

Cíle hospodaření jsou:

  • intenzivní chov geneticky hodnotné silné, zdravé a trofejově vyspělé zvěře a produkce jakostní zvěřiny po celý rok
  • reprezentace firmy – lov zvěře obchodními partnery a poplatkovými zahraničními a tuzemskými lovci
  • příjemné a estetické prostředí pro obchodní jednání a relaxace
  • prezentace a zkoušky nově vyvíjených novinek kulových nábojů při praktickém lovu zvěře
  • monitoring přírodního prostředí obory
  • ověřování nových způsobů přikrmování zvěře

Živě z obory S&B

Archiv vybraných videí

skryto

0 produktů je vybráno k porovnání ×